Dítě a televize
Zdroj: Publikace "Přirozená péče o vaše dítě" , vydala firma Weleda

Podivné děti

Maminka s 3 a půl letým dítětem přichází do ordinace. Diagnosa je stanovena rychle, lékař předepíše léčbu. Přesto se ale v prostoru vznáší něco podivného. Dítě bloumá od jednoho kouta ordinace k druhému, hračku vezme do ruky a opět ji odhodí, mluví páté přes deváté, grimasuje, na druhého pohlédne pouze krátce a bez účasti, na oslovení nereaguje nebo oponuje. Mezitím vydává mlaskavé zvuky a zatímco maminka hovoří s lékařem, je čím dál tím hlučnější a provokativnější. Dítě bylo vždy živé, nyní navíc ještě trochu žárlí, a maminka si neví rady, jak jeho řádění zarazit. Podivné na tom je, že matka dítěte si neuvědomuje, že její dítě není docela vpořádku. Když jí lékař přímo sdělí, že se dítě dívá často na televizi, udiveně se ptá, odkud to ví a ujišťuje ho, že to vlastně tak často není. Jinému dítěti je 10 let a přichází za lékařem pro poruchy soustředění. Na otázku, jak často se dívá na televizi, dostává lékař odpověď: „Ne, vlastně jen zřídka, jen tři až čtyřikrát týdně.” „A před tím, než začalo chodit do školy?” „Ano, tehdy nevynechalo jediný dětský pořad”. Zde nám tedy vlak již ujel.

Existuje mnoho argumentů, které se snaží zdůvodnit nutnost sledování televize již od útlého věku: dítě, které se nedívá na televizi, je ve škole v nevýhodě oproti jiným dětem, poněvadž ve škole se píší slohové práce vztahující se k nějaké televizní relaci. Obtíže s koncentrací nesouvisí se sledováním televize, nýbrž s neurologickými poruchami. Z lásky k dětem se vzdát na několik let televize? Vždyť člověk i děti musí jít s dobou. Sledování televize v dětském věku podporuje rozvoj řeči, vývoj logického myšlení, děti sledující televizi toho vědí o světě víc atd. Na konci delšího pohovoru s rodiči o působení televize na duši i tělo dítěte se zdá, že rodiče pochopili, co jim chce lékař říct. Přesto má při loučení dojem: stejně se toho asi mnoho nezmění. Nebo přece jen? Nejsou lidé v posledních letech bdělejší než dříve? Rodiče jsou kritičtější ve výběru potravin a dbají na jejich kvalitu, maminky opět začínají ve velké míře kojit, velké skupiny obyvatel se odvracejí od schematického užívání léků, snaha o ochranu přírody je samozřejmostí. Pochopí rodiče také, že televize systematicky narušuje vývoj jejich dětí, že brání jejich rozvoji v samostatné a činorodé osobnosti?

Následující maximálně zjednodušený výčet negativních vlivů televize na vývoj dětí, je výsledkem dlouhodobých výzkumů a zkušeností pediatrů, psychiatrů a pedagogů. Nejsou uvedeny zdaleka všechny negativní dopady, zejména žádné tělesné poruchy (zraku, páteře, pohybového vývoje) a řada sociálních důsledků pro děti a jejich rodiny.

Televize

  • brzdí vývoj řeči, která je jednou z možností vyjádření a projevení vlastního nitra;
  • brzdí schopnost čtení: děti se sice naučí číst, ale představuje pro ně větší námahu, aby čtenému textu porozuměli;
  • brzdí vývoj fantazie: děti často nejsou schopné sledovat děj vyprávěné pohádky, protože jejich schopnost aktivně si tvořit obrazné představy zakrňuje. „Když dětem předčítám pohádku, aniž bych jim k tomu ukazovala obrázky, pak si stěžují: nic nevidím.”
  • brzdí schopnost koncentrace, činí člověka povrchním a manipulovatelným, podporuje neochotu o věcech přemýšlet. Nedochází k aktivnímu zpracovávání viděného. Úsudky, které si tvoří televizní divák, odpovídají úmyslům producenta vysílání. Chceme-li opravdu sledovat televizní pořad, pak se musíme odevzdat jeho průběhu. Tato manipulovatelnost vychovává pak v životě k neschopnosti odhalovat skrytý smysl vnímaného. Namísto četby knih „čte” dítě nebo i dospělý comics. Sledování televize svádí člověka k tomu, aby pohled zaměřoval na celou stránku a knihy již nečte;
  • brzdí schopnost dítěte hrát si. Hry dětí jsou čím dál tím pasivnější. Děti mají zpočátku o hru zájem, ve chvíli, kdy mají něco samy dělat, ztrácejí o hru zájem. Děti očekávají, že je budeme bavit. Stále častěji je musíme přemlouvat i k věcem, které by za normálních okolností dělaly s velkým potěšením.


  • I když se původně předpokládalo, že televize zlepšuje slovní zásobu a schopnost vyjadřování, ukazují výsledky zkoušek v této oblasti opak: výsledky jsou stále horší, vynikajících výsledků dosahují zkoušení pouze zřídka a hůř tolerují stresové situace a zkoušky. Méně nadaní žáci mají stále méně vlastních zájmů a o to více sledují televizi - tím své šance na další vývoj nadále zhoršují.

    V letech 1952 až 1977, tedy u dětí první televizní generace, se objevuje nový, děsivý typ mladistvého zločince, který nezná, co je lítost a který si téměř neuvědomuje závažnost svých činů. Tyto děti mají hrozivý nedostatek pocitu viny a schází jim elementární úcta k životu.

    Televize v obývacím pokoji výrazě narušuje rodinné klima. Obrazovka brání rozhovorům, hrám, rodinným slavnostem a diskuzím, které dítěti zprostředkují podstatné životní zkušenosti a formují jeho charakter.

    Když je televize odstraněna

    Rodiny, jež byly „obohaceny” zkušeností s televizí, hledají místo ní alternativy. I zde již existuje řada zkušeností.

  • Odtraní-li se televize vzniká v rodině atmosféra lidské blízkosti, členové rodiny již nežijí pouze vedle sebe
  • roste pocit sounáležitosti a zájem o druhé;
  • rodiče prožívají mnohem víc společného, protože mají čas na to, aby mluvili o událostech uplynulého dne.
  • Děti pomáhají víc s domácností,
  • hrají si víc spolu a ve volné přírodě;
  • aktivuje se dětská hra. Namísto póz v televizi děti napodobují reálné činnosti, které provádějí dospělí v přítomnosti dítěte.
  • Bez televize pečuje rodina mnohem víc o pravidelný rytmus spánku i jídla, jež je základem pro zdravý vývoj vegetativních orgánů,
  • bez televize čtou děti i dospělí víc a s větším zájmem.