Česká strava lidová - úvod
Zdroj: M. Úlehlová-Tilschová: Česká strava lidová, Praha 1945, nakl. Družstevní práce

V červenci 1945 vyšla kniha „Česká strava lidová“, jejíž autorkou je paní M. Úlehlová-Tilschová. Tato kniha je výsledkem mnohaleté práce autorky na tomto tématu a přináší mnoho pozoruhodných údajů o stravě našich předků. Když jsem si ji četl, byl jsem mnohokrát velmi překvapen a rozhodl jsem se s vámi o nejzajímavější fakta podělit. Kniha se dá dosud sehnat v knihovnách či antikvariátech. Vřele vám ji doporučuji k přečtení.

V předmluvě autorka píše:


I když našemu venkovu lze mnohé vytýkati, co se týče hygieny bydlení a větrání nebo zásobování vodou atd., přece mu nelze upříti jeden veliký klad, jímž byla právě původní strava našeho lidu. Zdánlivě jednotvárná, nebyla přece jednostranná, ba naopak v mnohém se příznivě lišila od standartní městské stravy evropského člověka. Ukázati pak tyto rozdíly a vystopovati poslední zbytky naší původní stravy, civilisací dosud nepokažené, bylo mým hlavním cílem.

Zde je pár myšlenek z úvodu:

O výživě národa rozhodují především přírodní podmínky. V každém kraji, sebenepříznivěji přírodou obdařeném, dospěli časem lidé podle svých schopností k optimální výživě. Např. Eskymáci a další polární národy se živí téměř výlučně masitou stravou a někdy bývají dáváni za příklad, že se člověk může živit pouze masem. Ale není to pravda - právě proto, že mají nadbytek bílkovin a tuku ze zvířat, pídí se usilovně po rostlinné stravě, která by jim poskytovala chybějící uhlovodany a další potřebné látky. V krátkém polárním létě vyhledávají kdejakou zeleň a lístky různých rostlin nakládají do zásoby na zimu. Vedeni silným pudem vyrovnávají takto aspoň částečně jednostrannost masité stravy.

Jiným příkladem jsou národy Dálného Východu, které nuceny hospodářskými poměry, staly se vesměs vegetariány. Široké vrstvy Číňanů a Japonců, které masa pravidelně nepožívají a mléka téměř neznají, ba jím opovrhují, neživí se přece v jádru jednostranně, neboť by jinak dávno vyhynuly. Kromě rýže, prosa a dalších škrobovin pojídají ve velkém zelené listy a zelené výhonky a velký podíl v jejich stravě mají i sojové boby, které, na rozdíl od našich luštěnin, dodávají tělu bílkoviny živočišným rovnocenné a také mnoho tuku. A tak jejich strava, ač čistě rostlinná, přece není jednostranná, neboť se opět účelně doplňuje.

Také v našich krajích dospěl lid dlouhým vývojem k určité formě stravy, jež nejlépe odpovídá jak přírodním tak hospodářským poměrům.

Pozorování z celého světa potvrzují, že všechny primitivní kmeny draze na zdraví doplatily, když od své původní stravy upustily a přiklonily se k standartní stravě civilisovaného člověka. Původní strava není standartní, nýbrž pro každý kraj vždy jiná. Civilisovaný člověk zaplatil za odklon od ní velikou daň zvýšenou nemocností. Nezadržitelně se u nás šíří hlavně chronická zácpa a ztráta chrupu.

Standartní civilisovaná strava oplývá hlavně masem, hojností soli a ostrého koření, oplývá také cukrem a bílou moukou a ovoci a zelenině připadá v ní velmi malý podíl. Navíc je všude stejná, proto nemůže vyhovovati všem.

A zde jsou různá témata z této knihy:

  • Ořechy, žaludy, bukvice...
  • O bílé mouce
  • Sladká míza stromů


  • A ještě pár dalších textů podle této knihy - převzato z jiných zdrojů:

  • O stravování našich předků
  • Brambory
  • Semínka
  • Mléko
  • Oříšky a plody volné přírody
  • Chléb