Chvála šípků
Zdroje: Marie Úlehlová-Tilschová: Česká strava lidová, Praha 1945

Dovolím si zde uvést text o šípcích téměř nezměněn, protože má své osobité kouzlo a obsahuje přehršel informací, které by bylo škoda nějak krátit. Snažil jsem ověřovat informace o obsahu vitamínu C v šípcích, ale s překvapením jsem zjistil , že dostupné zdroje se značně rozcházejí. V otázce toho kolik vitamínu C zůstane v šípcích po usušení a kolik ho je v uvařeném čaji, panuje doslova zmatek. Některé zdroje uvádějí, že se šípky mají sušit zprudka, jiné mírně při teplotě 45 -60 stupňů. Některé zdroje tvrdí, že sušením se ztratí 80% obsahu vitamínu C, jiné hovoří o 50% a méně, přičemž nelze u nich vysledovat žádnou závislost ztrát a teploty sušení. A pak si z toho vyberte... Já osobně suším šípky v troubě na cca 50 stupňů, obecně se domnívám, že teplota sušení bylin a plodů nesmí být příliš velká... Ale pojďme si přečíst, co o šípcích píše paní Úlehlová-Tilschová...

Jako za starých časů, tak i dnes sbírají se pilně šípky, plody to plané růže, jež jsou pravým požehnáním pro kraje severní, kde je zima skoupá na čerstvou stravu rostlinnou. Šípky jsou totiž ze všech našich plodů a ovoce vůbec nejbohatší na vitamin C; podle pokusů ze Zdravotního ústavu obsahují ve 100 g 350—500 mg kyseliny askorbové a uchovávají jí mnoho ještě i upravené jako avařenina, která obsahuje ve 100 g ještě asi 200 mg vitamínu C. Také čaj ze sušených plodů, ač uvařen, a to z ovoce sušeného, přece dodá ve 100 g průměrně 168—240 mg, tedy opět mimořádně mnoho a vždy více než citrony nebo pomeranče.

Mimo to obsahují živě zbarvené šípky i mnoho vzácného protiinfekčního vitaminu A, jehož předstupněm je právě žluté barvivo rostlinné, karotén. Tento v tuku rozpustný vitamin, chránící buňky pokožky před rohovatěním, jest účinnou ochranou proti určitým očním chorobám, na př. proti šerosleposti. A tak snad opravdu byly na správné cestě slovácké stařenky, když vařily "polní šípek" v kozím mléce, aby takto zaháněly "bělmo" s očí!

Pro bohatství vitaminů sbírají se dnes šípky hromadně na radu lékařů i na úřední pokyn v krajích severských, ve Skandinávii i v hornatém Švýcarsku. Novodobé poznatky tedy potvrzují, jak správně vedla zkušenost i zdravé tušení staré hospodyně, když v našem drsném podnebí šípky pilně sbíraly a konservovaly na zimu.

U nás „šípinky" byly mezi lidem totiž vždy ceněny i hledány. Dělalo se z nich, zejména v horských krajích, jako na Valašsku, znamenité a silné víno, mimo to se sušily a hlavně zavařovaly na hustá povidla. Povidly se pak nadívaly buchty i mazaly vdolky, dělala se z nich i dobrá omáčka a také polévka "šípovka" a kdysi dávno dokonce i "kaše šípečná". Ze sušených se pak vařil a dosud se vaří po zimních večerech dětem i dospělým zdravý čaj. Šípky se nosívaly na trh buď sušené nebo jako nevařená povidla, místy zvaná "hečepeče", protlak to ze změklých a sítem protřelých šípků.

Píše aspoň Kalina r. 1841: "V našich městech jsou tomu lidé méně navyklí povidla ze šípků od venkovských kupovati, naproti tomu kupuje každá hospodyně sušené šípky a připravuje si z nich omáčky na pečeni a zvěřinu, ačkoliv z povidel lepší jsou. Žejdlík těch šípků platí se l i 2 kr stříbra."

Také PressI v Rostlináři potvrzuje totéž: "Šípkovice, otevřeně, zbavené semen a chlupův je obalujících a usušené, slouží k dělání omáček, též zadělávané do cukru v nemocech k občerstvení." Používání sušených šípků v kuchyni bylo jistě běžné, neboť i M. D. Rettigová dává návod, jak dělati kompot ze sušených švestek a šípků; první se vaří v pivě a druhý ve víně a pak se oboje současně podává.

Dříve však bývala i vyčištěná jadérka v městech na trhu hledána. "Ony se praží jako kafe. Tato šípková jadérka s kafem aneb co místo něho mícháme, poskytnou opravdovému nebo dělanému kafe příjemnou, vanilii podobnou chuť a vůni." (Kalina)

I dnes se šípky suší, ale spíše ve velkém než doma také se zavařují, a to buď obvyklým způsobem na povidla nebo po starodávnu se konservují studenou cestou tak, že se změklé trou několik hodin s cukrem. A děti dodnes šípky rády mlsají; dokud jsou šípky tvrdé, vyškrabují z nich jaděrka, když zmrznou a změknou, jedí je celé i s jadérky. Slováčtí chlapci na pastvě kromé dřínek, hložků a trneček sbírají a jedí i "šípinky", ovšem také se vším všudy.