Potřebuje dítě cukr?
Zdroj: Publikace "Přirozená péče o vaše dítě" , vydala firma Weleda

Cukr je zvláštní potravina: snadno nabývá krystalické formy, aniž by byl minerálem. Pochází ze živé přírody, z rostlinné říše, přesto je neomezeně trvanlivý. Jako nositel energie se tvoří v zelených částech rostliny a je uchováván do zásoby v kořenech, listech, stonku, květu nebo plodech.

I v lidském organismu je cukr rezervoárem energie, který je možné využít ve chvíli, kdy je to třeba, aniž by se organismus musel namáhat s trávením, resp. s tvorbou cukru z jiných látek. Cukr tedy nepodněcuje životní pochody našeho těla, jako to dělají čerstvé rostliny, nýbrž nahrazuje tělu látku, kterou si při plném zdraví může v dostatečném množství vytvořit samo. Je-li ale člověk nemocný, nadměrně unavený nebo vyčerpaný, pak slouží cukr jako zdroj energie a náhrada za vlastní aktivitu organismu.

Velice názorně to můžeme pozorovat u předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou pod 1000g, u kterých nevíme, zda vůbec přežijí: dáme -li takovému dítěti v inkubátoru kapku sladké vody na rty, pak najednou ožije, začne se pohybovat a vychutnávat sladkou chuť až do konečků palců a našpulí ústa, aby dostalo ještě.

I když pro nás dospělé již neznamená sladká chuťová kvalita takový mohutný impuls pro celý organismus, přesto dáváme vůči sladkostem většinou bezprostřední sympatii. Slaná, sladká a zejména hořká chuť má agresivnější, budivější účinky na naší bytost. Sladká nás utěšuje, utišuje, zklidňuje. Bezprostředně také zlepšuje naše sebevědomí, cítíme se ve svém těle lépe. Tento účinek vyvolává sklon k dalšímu opakování obdobného zážitku a tím i dalšímu příjmu cukru. Vychutnáváme okamžitý pocit přírůstku síly a nepostřehneme, že po něm následuje o to větší pokles výkonnosti, který se opět člověk pokouší řešit dalším přísunem cukru.

Děti „závislé" na cukru se vyznačují neklidem, nedostatkem vytrvalosti a soustředění. Od zavedení řepného cukru do výživy v ponapoleonské době trpí celá naše civilizace jeho nadměrným příjmem, což je spojené zejména s nárůstem zubního kazu, cukrovky a obezity se všemi jejími nežádoucími účinky.

To vše neznamená, že bychom měli cukr ze stravy dětí zcela vyloučit. Bledý kojenec, kterému rodiče nedávali žádný cukr, během několika málo týdnů ožije a zrůžoví, poté co mu lékař doporučil přidávat k potravě tříprocentní roztok cukru. Cukr je velice účinná látka, kterou bychom měli podávat s mírou, i s ohledem na temperament a konstituci dítěte (vysloveně melancholickým dětem v dostatečném množství, naopak dětem příliš sangvinickým a neposedným v podstatně menší míře). Po sladké večeři by tedy nikdy neměl být důvod dát dítěti na dobrou noc ještě sladký kompot, koláč apod. Naopak dítěti, které se venku unavilo hrou, nemusíme upírat k večeři sladký čaj nebo mléko s medem.

Jaký druh cukru je vhodný v dětském věku?

S rafinovaným bílým cukrem bychom měli zacházet velice šetrně. Při jeho výrobě se sice nepoužívají žádné bělící prostředky, ale opakovanou krystalizací se dosáhne jeho chemické čistoty: vymizí z něj všechny minerály, stopové prvky, vitamíny a jiné hodnotné látky, které napomáhají jeho lepšímu zpracování v nitru organismu. Navíc nevyžaduje rafinovaný cukr před svým přijetím do krevního oběhu žádné trávicí pochody. Okamžitě, již v dutině ústní, přechází do krve, kde se ho tak objeví náhle velké množství, které musí organismus zvládnout. A to je pro naše tělo nepřirozená a nepřiměřená zátěž. Za normálních okolností se cukr uvolňuje do krve postupně v malých množstvích v průběhu trávení např. obilovin a nepředstavuje pro látkovou výměnu žádnou zátěž.

U cukru v surové podobě, tedy v podobě řepného, javorového, ječného sirupu (sladu) nebo u ovocných šťáv je situace výrazně jiná: tyto výrobky nejsou ochuzeny o výše jmenované hodnotné látky i se pomaleji vstřebávají a nemají tedy na organismus ty negativní účinky jako cukr rafinovaný. Např. pracovníci na plantážích cukrové třtiny denně žvýkají při práci cukrovou třtinu, přesto si uchovávají zdravý chrup až do vysokého věku. Musíme si pouze uvědomit, že na rozdíl od neutrální sladkosti rafinovaného cukru má každé z těchto sladidel své výrazné a nezaměnitelné aroma, které nemusí každému vyhovovat. Javorový sirup, který je vhodný i pro děti mladší 1 roku, je navíc poměrně drahý. Zahuštěné ovocné šťávy dáváme jako sladidlo až starším dětem pro jejich kyselost.

Mezistupněm mezi rafinovaným bílým např. řepným cukrem a řepným sirupem je hnědý krystalický cukr. Ten nedoporučujeme, protože u něj jsou vynechány pouze poslední kroky čištění. Uchovává si sice alespoň zbytky hodnotných průvodních látek, obsahuje ale zároveň nekontrolovatelné pozůstatky s celého výrobního procesu.

Použití medu jako náhražky rostlinného sladidla má zejména u kojenců tu nevýhodu, že vede snadno k průjmům. I starším dětem doporučujeme med pouze v množství do 1 kávové lžičky denně a ne jako univerzální sladidlo.

Chemická sladidla v dětském věku v žádném případě nedoporučujeme, ani ve (výjimečném) případě nutnosti redukční diety.