Bavlna
Zdroje:
  • učebnice: Kozlovská, H.; Bohanesová, B.: Oděvní materiály I, Praha, Informatorium, 1998
  • dokument "VÝROBKY TEXTILNÍHO, ODĚVNÍHO A KOŽEDĚLNÉHO PRŮMYSLU" - Ph.D. Šárka Stojarová, MU Brno
  • internetové stránky Cotton Australia
  • internetové stránky Om-centrum Praha

  • BAVLNÍK
    Bavlník (Gossypium) je rod dvouděložných rostlin z čeledi bombakovitých, s velkými žlutými, později nachovými květy a tobolkami. Nejkvalitnější bavlnu dává Bavlník srstnatý, který se pěstuje jako jednoletý někdy jako dvojletý keř. Tento keř dosahuje výšky 1,5-3m. Na keři vyrůstají tobolky, ve kterých jsou semena z nichž vyrůstají vlákna bavlny.

    Tobolka dosahuje velikosti vlašského ořechu. Po dozrání tobolka praskne a uvolní se z ní chomáčky bavlny, které se sbírají ručně nebo pomocí kombajnů. Po dozrání se musí z bavlny odstranit semena. Potom se třídí podle délky získaných vláken. Velmi krátká vlákna se používají v hrubších přízích, papíru nebo jako výchozí surovina regenerovaného hedvábí.

    HISTORIE
    Bavlna patří mezi nejdůležitější a nejstarší textilní suroviny. Číňané znali bavlník již 2500 let př. n. l. Zemí, z níž se bavlník rozšířil do světa, je však pravděpodobně Indie. Někdy v 16. století jej Arabové přivezli na Sicílii a na jih Pyrenejského poloostrova. Španělé ho později přivezli do Mexika. Zpočátku se bavlna používala pouze na oděvy bohatých Aztéků. Ve válečných dobách se z bavlny vyráběla prošívaná látka, která nadchla Španěly. Nahrazovali jí nepohodlné drátěné košile, protože silná látka dokonce lépe zachycovala šípy.

    OBCHOD S BAVLNOU
    Začátkem šestnáctého století začali aztéčtí obchodníci vyvážet bavlněné látky do států Severní Ameriky, samo pěstování bavlníku se do dnešních Spojených států dostalo až v sedmnáctém století z britských Antil. Evropský textilní trh ovládaly po dlouhou dobu vlna a len. V roce 1764 byl v Anglii vynalezen stroj na předení, který odstartoval nástup bavlny jako konkurence vlny na místním trhu. V roce 1785 vzniká první mechanická dílna na výrobu bavlněných látek. Začátkem 20. století se z bavlny vyrábělo 80 % všech látek používaných ve světě. Dnes představuje 50 % všech tkanin, vlna tvoří pouze 4 % světového trhu s textilem.

    Dnes jsou hlavními zeměmi pěstujícími bavlník podle pořadí Čína, Spojené státy, Indie, Pákistán, Uzbekistán, Brazílie, Turecko, Austrálie, Turkmenistán, Egypt, Mexiko a Súdán.

    Na světě existuje asi 67 druhů, z nichž se pěstuje pouze několik druhů. Získávaná vlákna se proto liší jemností, délkou, drsností, barvou. Nejkvalitnější bavlnu dává bavlník keřovitý, který se pěstuje jako jednoletý někdy jako dvojletý keř. Tento keř dosahuje výšky 1,5-3m.

    Nejjemnější je bavlník egyptský, jehož bavlna se používá k výrobě spodního prádla a košilí. Následuje střední typ, pěstovaný v Severní Americe, a typ nejhrubší bavlny, používaný na výrobu triček, koberců, záclon a přikrývek.

    ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ VLÁKEN
    Bavlna je vlákno semenného původu. Po odkvětu bavlník vytváří plody - tobolky, které dosahují velikosti vlašského ořechu. Tobolka obsahuje semena pokrytá jemným chmýřím - bavlněnými vlákny. Při dozrávání tobolky praskají a uvolní se z ní chomáčky bavlny, které se sbírají ručně nebo pomocí kombajnů. Po sklizni se oddělují vlákna od semen na odzrňovacích strojích. Potom se třídí podle délky získaných vláken. Velmi krátká vlákna se používají v hrubších přízích, papíru nebo jako výchozí surovina regenerovaného hedvábí. Barva vláken bývá bílá, mohou mít nažloutlý, narůžovělý, hnědavý i jiný nádech.

    Bavlna se skládá přibližně z 90 % celulózy, zbytek tvoří voda, bílkoviny, tuky a vosky. Chemickou podstatou bavlny je celulóza, která je nositelem celé řady vlastností, je nenahraditelná pro výrobu osobního prádla.

    VLASTNOSTI

    Kladné:
  • dobře saje vlhkost, proto se i dobře barví; je pružná, měkká, hřejivá, příjemná na omak, dobře snáší vysoké teploty, což je potřebné pro kvalitní údržbu oděvu (často výrobce uvádí u bavlněných výrobků požadavek praní při nižších teplotách - to je důsledek použití nekvalitních barviv nebo syntetických materiálů na sešití švů)
  • dobře snáší alkalické prostředí, což umožňuje praní v mýdle
  • vyšší pevnost za mokra než za sucha


  • Negativní
  • vysoká mačkavost, sráživost (přidávají se syntetická vlákna)
  • vlivem slunečního záření hnědne, křehne, snižuje se pevnost, (nedoporučuje se umisťovat výrobky do výkladních skříní intenzivně ozářených sluncem)
  • nízkou odolnost proti plísním (není ale na druhou stranu tak napadána moly)


  • ZPRACOVÁNÍ
    Od okamžiku, kdy je bavlna sklizena z polí, až do okamžiku, kdy jde na trh, prochází pětifázovým zpracovatelským procesem - předením, tkaním, bělením, barvením a potiskováním. Bavlněné látky připravené k prodeji se soustřeďují na několik hlavních trzích. Ve Spojených státech je to New York, New Orleans a Memphis, v Egyptě Alexandrie, v Evropě britský Liverpool a německé Brémy a v Asii Hongkong.

    Velkou konkurencí se pro bavlnu staly moderní textilní materiály, jako je rajon, acetáty a další syntetická vlákna. Stále se však prodává více bavlny než vlny, která tvoří pouhá 4 % na světovém trhu s textilem. Bavlna dnes představuje padesát procent všech tkanin, které se na světě prodávají, přestože významné bavlnářské oblasti, především americké a africké, svůj věhlas již ztratily.

    Mercerace bavlny - úprava sodným louhem (NaOH) - bavlněná příze nebo hotové zboží se máčí zastudena v 15 až 25 % roztoku Na OH za současného napínání vláken. Mercerací se zvětší pevnost, plnost tkaniny, dosáhne se trvalého hedvábného lesku. (název je odvozen podle anglického soukeníka Mercera).

    Další články o bavlně:
    Klikněte na obrázek pro zobrazení větší fotografie











    Dozrávající tobolka bavlníku