Přirozené porody

V současné době se v novinách hodně diskutuje o přirozených porodech, o samostatných porodních asistentkách a o domácích porodech. Z diskuse mám často dojem, že jedni mluví o koze a druzí o voze a nikdo nechce ustoupit.

Potíž je v tom, že porody už dnes nechápeme jako něco naprosto přirozeného, jako přirozenou součást biologického života ženy. Víme, že fena nebo samice králíka „vrhne“ mláďata sama, obvykle bez problémů. Jak rodí zvířata v lese a vůbec v divočině, nad tím většinou nepřemýšlíme. Oni prostě mají mláďata. Vidíme to v televizi, že mají mláďata. A kde se vzala? Inu narodila se. A jak? Dejte mi pokoj, já mám jiný starosti... Možná jsme v nějakém soc-realistickém televizním seriále z vesnického prostředí viděli pěkně sehrané drama okolo porodu telete nebo hříběte a tím naše znalosti okolo porodů asi obvykle končí...

Když se zeptáte lékaře na porod, máte velkou šanci dozvědět se, že zkouška z porodnictví byla na „medicíně“ jednou z nejtěžších zkoušek, které se všichni báli a kterou skládali jen neradi. A tak si vypěstovali názor, že porod je něco, co se bez příslušných odborných znalostí a špičkového vybavení vůbec nedá zvládnout a co by oni sami nikdy nechtěli dělat. Když pak takový lékař uslyší o tom, že nějaká žena rodila doma, ihned si pomyslí, že musí být šílená. Kdyby věděla, co se všechno může stát...

Jenže dnešní „průmyslově“ vedené porody v porodnicích jsou velmi mladou záležitostí v dějinách lidstva. Ještě v 50. letech běžně rodily ženy doma. Ostatně, praktický lékař MUDr. Ctibor Bezděk, zakladatel etikoterapie a čelný představitel eubiotiky, ještě tuto dobu zažil (zemřel v únoru 1956). Patřil k těm lékařům „ze staré školy“, kteří museli umět všechno, včetně domácího porodu. Ale i on chodil jen k těm těžším případům, protože nekomplikované porody běžně prováděly „porodní báby“, jak se dříve říkalo samostatným porodním asistentkám.

Dnešní „průmyslové“ porodnice přinesly podstatné snížení novorozenecké úmrtnosti. To je hlavní argument, kterým se zaštiťují lékaři při diskusích o přirozených porodech. Jistě, ale potíž je v tom, že nejsou sledovány další „parametry“ života nově narozeného človíčka. Donedávna se říkalo, že zdravé mimino musí pořádně řvát – ať má silné plíce. A tak pro „skutečného odborníka“ let padesátých až osmdesátých nebylo krásnějšího pohledu než pohled na pokoj plný řvoucích čerstvě narozených miminek v malých postýlečkách (samozřejmě s tvrdou podložkou, aby měly děti rovnou páteř). Ano, budou zdraví, takto je třeba pečovat o nemluvňata. Samozřejmě všechna ta miminka byla hned po porodu pěkně protřepána za nožičky hlavou dolů, aby se jim „narovnala páteř“. Inu, takový odborník měl všechny důvody ke spokojenosti a byl rád, že věda již překonala ty podivné předsudky z minulosti...

Dnes – světe div se – začínáme přicházet na to, že to miminko řve strachem z odloučení od maminky, s níž bylo spojeno 9 měsíců v bříšku. Stejně tak ty tvrdé podložky pod záda už patří minulosti a protřepávání miminek hlavičkou dolů se už skoro zakazuje. Zato jsou dnes v módě různé monitory ozev, epidurální anestezie a farmakologické vedení porodu. A opět jsme hrdi na „výdobytky moderní medicíny“ a jásáme nad překonanými předsudky... Ale co za 10 nebo 20 let? Nebude se to celé opakovat?

Problémem dnešní medicíny je patrně její místy výlučná orientace na zachování a uzdravení tělesného života. O psychiku se často pečuje jen okrajově, protože i zde se věří, že všemocná farmacie dokáže napravit cokoliv? Máte deprese či fóbie? Není problém – tohle užívejte 3x denně. A proč ty deprese máte? Kvůli stresujícím zážitkům hned po narození? Ale milý pane, nás ve škole učili, že miminko dlouho po narození nic nevnímá. Neuvědomuje se samo sebe... Cože? Že se dnes přišlo na to, že mohou být vzpomínky ještě z dělohy? No víte, ono je to sporné, chce to ještě další výzkumy, vědecké kapacity zatím nedospěly k jednoznačnému závěru...

Pravdou je také to, že dnes se v medicíně dělá mnoho zákroků a vyšetření proto, aby se lékař jistil. Raději více, aby ho později nikdo nemohl nařknout z toho, že něco zanedbal. Nelze se tomu moc divit. Lidé jsou různí a někteří přímo touží po tom, aby se na někom mohli hojit. Lékaři si mezi sebou podobných případů vyprávějí dost. Takže to pak řeší podobně jako strojní inženýři – zvolí raději desetinásobnou bezpečnost, jak je obecně zvykem. Výsledkem je sice těžkopádná konstrukce nebo přespřílišná léčba, ale zároveň mají jistotu, že „jsou kryti, kdyby něco“...

Chápu, že když toto povídání bude číst nějaký lékař, prohlásí mne v duchu za fanatika, který ničemu nerozumí. Lékaři takto uvažují. Vím to moc dobře – mám jich v příbuzenstvu šest. A všichni jsou stejně hrdí na to, co se naučili na „nejtěžší vysoké škole, jaká existuje“ a nesnesou názor nikoho, kdo jejich vzdělání nedosahuje. Ne, nechci je zesměšňovat, pouze popisuji to, jak běžný český lékař dnes uvažuje. Nechť se na mne za to nezlobí, ale jsou takoví....

I z tohoto důvodu často debaty o přirozených porodech nikam nevedou, protože mnozí lékaři prostě neuznávají laiky (tedy maminky a porodní asistentky rovněž) za přiměřeného partnera k diskusi. Ale potíž je v tom, že mnozí lékaři neuznávají ani jiné lékaře za partnery k diskusi. Neboť mnozí lékaři jsou prostě natolik přesvědčení o svých názorech, že nevidí žádný důvod, proč by vůbec měli s někým o nich diskutovat, natož na nich něco měnit. Proto, narazíte-li na lékaře, který je otevřený diskusi a nebojí se ani různých „alternativních“ témat, ba dokonce se nebojí přijímat některé „neortodoxní“ názory, pak vězte, že to není běžné...

Osobně si myslím, že budoucnost porodnictví není o tom, že zrušíme porodnice a budeme rodit doma. Tato doba již minula. Přesto ale musí legální možnost domácího porodu s náležitou péčí existovat. Myslím si ale, že je rozhodně potřeba uvažovat o radikální přeměně dnešních porodnic v místa přívětivá mamince a miminku. O ně přece jde. Nikoliv o výkony a platby. K tomu ale bude na jednu stranu potřeba, aby se i sami lékaři zbavili svého velkého strachu z přirozených porodů. Opravdu ho mají, jak píšu výše, ale aby si to nemuseli přiznat, tak to maskují přílišným lpěním na „vědeckých postupech lege artis“, které jsou bohužel často o té přespřílišné, desetinásobné bezpečnosti.

A na druhou stranu bude potřeba, aby zastánci přirozených porodů našli to správné pochopení pro lékaře a přestali (přestaly) si je a jejich postupy někdy až démonizovat. Lékaři jsou taky jen lidi a až si toto všechno obě strany sporu přiznají a odloží různé masky, pak se to celé konečně pohne kupředu... Osobně vkládám hodně nadějí do projektu Porodního domu. To by mohla být ta správná cesta, která pomůže prolomit ledy. Proto přeji jeho iniciátorkám hodně zdaru v jejich snažení...

Velkým propagátorem přirozených porodů se v poslední době stal pan Vlastimil Marek. Napsal o tom krásnou knihu „Nová doba porodní“. V rozhovoru na serveru osud.cz např. řekl toto:

Dnes toho hodně vím o tom, jak moc jsme ovlivněni právě systémem porodů a oním prvním nahrávání našeho základního operačního systému. Když totiž dítě není v prvních vteřinách života na bříšku maminky a u prsu, v šeru, teple a v bezpečí, ale naopak, je matce vytaženo z břicha, chyceno za nožičky hlavičkou dolů, plácnuto po zadečku, a pak různě bolestivě měřeno, váženo, ošetřováno, na hard disk jeho mysli je naloadován první program: svět je nebezpečné a život ohrožující místo. Celé hodiny tak na samotě v kojeneckých odděleních našich porodnic dnes a denně řvou tisíce budoucích nesmělých, nemocných, neurotických a neustále tělesně stažených, a tedy normálního vztahu a sexu s partnerem neschopných, jakoukoliv autoritu (party, strany, velícího důstojníka či velkého bratra) vyžadujících a k alkoholu či drogám se utíkajících a soucitu a vcítění a kooperace neschopných lidí. Ono totiž právě na téhle první vrstvě se vytváří další a další, složitější emoce. Je-li pak základ z 90% negativní, všechny další emoce jsou "zabarveny" onou negativitou prvních minut života. To ovšem také velmi úzce souvisí, překvapení pro naše porodníky a ekology, i s celosvětovou ekologickou krizí. Děloha je totiž, jak vědí prenatální psychologové, prvním ekologickým prostředím každého člověka a jak se svět k němu chová když byl ještě v děloze, tak se on bude později chovat ke světu. Atd.