Didgeridoo
Obrázky převzaty z www.didgeridoo.cz a didjeridoo.ecn.cz

Jak pravil jeden pán - "je to taková šišatá dutá roura, do který se bučí"... Tak se dá ve zkratce charakterizovat tento zvláštní etnický hudební nástroj, který pochází z Austrálie... Těm, kteří vědí, co je to didgeridoo a vědí to lépe než já, se omlouvám za následující nedokonalý popis. Mé zkušenosti s didgeridoo jsou sice nevelké, ale zato veskrze pozitivní a právě proto tento článeček píši! Pokud se chcete rovnou podívat na stránky odborníků a nezdržovat se mým povídáním, zde jsou:

  • DIDGERIDOO.CZ
  • Moře odkazů na stránky o didgeridoo
  • DIDGERIDOO Shop.cz
  • Didgeridoo na Euwebu
  • Didgeridoo na ECN
  • Připravovaný obchod s didgeridoo
  • Slovenské stránky o didgeridoo
  • Odkazy na didgeridoo ve světě
  • Didgeridoings
  • Yidaki.ch
  • Holandské stránky od didgeridoo

    Na některých stránkách najdete i audio ukázky ve formátu MP3, takže pokud jste didgeridoo ještě nikdy neslyšeli, hledejte tam.

    Takže, jak už jsem řekl, didgeridoo je primitivní hudební nástroj australských domorodců, ale mnohé jiné hudební nástroje jinde ve světě fungují na podobném nebo stejném principu. Didgeridoo je původně kmen nebo větev mladého stromku eukalyptu, kterou uvnitř vyžrali termiti, takže vznikla dutá dřevěná roura. Ty jsou nejdražší. V českých podmínkách se vyrábí z kmínků nebo silnějších větví našich stromů, které nejprve nechají asi jeden rok vyschnout někde pod střechou, pak se uvnitř vrtají a nebo se rozříznou podélně, vydlabou se uvnitř a pak zase slepí. Na výše uvedených stránkách najdete české výrobce didgeridoo. Jejich nástroje jsou krásně provedené, ale pravda trochu dražší, takže osobně doporučuji začít s lacinějšími variantami...

    Didgeridoo se dá dobře vyrobit z i kmene přerostlého černého bezu - ten má uvnitř měkkou dužinu. Přerostlý černý bez najdete obvykle v lese. Lesáci ho tam občas kácejí jako "škodnou". Někteří nadšenci také zkouší hrát na uschlý bolševník. Má kmínek podobný bambusu - kolena uvnitř musíte prorazit nějakým klackem. Já osobně jsem to nezkoušel, mám z bolševníku trochu obavy, protože "za živa" dovede nepříjemně podráždit kůži.

    Lacinější didgeridoo se vyrábí z bambusu, na první vyzkoušení hraní na didgeridoo vám ale stačí i plastová trubka o vnitřním průměru cca 6 cm. Pokud má větší průměr, zkuste si udělat náustek z kelímku od jogurtu, kterému ustříhnete dno. Otvor v náustku by rozhodně neměl být větší, než je šířka vaší pusy.

    A jak se to hraje? Přiložíte to náustkem k puse, necháte rty volně (mírně je vyšpulíte dopředu - vzpomeňte si na silné rty domorodých Australanů), ale blízko u sebe, mezi nimi úzkou šterbinku. Pak začnete vydechovat pusou do roury a zvuk se ozve až se vám rozvibruje spodní ret. Ozve se hluboký bučivý zvuk. Je to stejné, jako když rychle vydechnete přes volně zavřené rty a ozve se takové to "brr-bvv", co rády dělají děti a ještě raději při tom prskají...

    Lidé mají zpočátku tendenci bučet do trouby hlasivkami, ale to není správně. Základní zvuk se tvoří pouze vibrací spodního rtu, nikoliv hlasivkami. Pozor, ne každé didgeridoo hraje hned a některé se musí nejdřív rozehrát. A některá nejdou rozehrát skoro vůbec... Na didgeridoo se dá hrát i nepřetržitě, člověk se musí naučit tzv. cyklický dech. Já to zatím neumím, ani mi to zatím nechybí...

    Já osobně jsem nejdřív asi 2 měsíce bučel (a slintal) do platové trubky a teprve potom jsem si koupil bambusové didgeridoo a s tím jsem momentálně zcela spokojen. Bambusové didgeridoo doporučuji koupit v prodejně hudebních nástrojů - tam mají dodgeridoo, která jsou opravdu určena k hraní a ne jen jako dekorace. Každopádně nekupujte didgeridoo, k němuž jsou např. přitlučené dřevěné ozdoby malými hřebíčky apod. (už jsem takové taky viděl v prodejně "etnických" výrobků a prodavačka se na mě velmi hněvala, že její krásné didgeridoo nechci ).... Pokud ještě sami dobře hrát neumíte, nechte si nástroj vybrat od někoho jiného, kdo to umí. Ať vám vybere takový, který se snadno rozezní.

    Ač to bude možná znít někomu divně, tak ale rozhodně doporučuji mít dodgeridoo pouze pro sebe a nikomu ho moc nepůjčovat. Nikoliv z lakoty, ale proto, že každý si ho "rozvibruje" trochu jinak. Např. když náš kluk zkoušel hrát na moje didgeridoo, tak jsem ho pak musel nějakou tu minutu opět "rozvibrovávat" pro sebe. Domnívám se ale, že stejné je to s jakýmkoliv jiným hudebním nástrojem z přírodního materiálu. Zvykne si na vás a hraje podle vás... A tak jsme našemu klukovi koupili jeho vlastní didgeridoo a nyní jsme ho koupili i tchánovi, protože jeho to také velmi zaujalo...

    Bučení a vibrace didgeridoo jsou velmi příjemné a velmi uvolňující. Vřele doporučuji. A když si takhle bučíte a pravidelně dýcháte, tak najednou zjistíte, že vaše bučení se mění podle toho, na co právě myslíte a naopak, že při tom bučení se dobře rozjímá... Bučení se dá měnit prakticky čímkoliv - pohyby jazyka nebo tváří, pohybem břicha, kolísáním dechu. Možnostem se meze nekladou. Vyspělí hráči i radí při hraní na něco určitého myslet a vnímat, jak se zvuk mění.

    Didgeridoo je ideální hudební nástroj pro kohokoliv. Vlastimil Marek, velký propagátor etnických hudebních nástrojů napsal, že zvuk didgeridoo je "podstata hudby ohlodaná až na kost". Je to patrně vedle panovy flétny a bubínku nejstarší hudební nástroj, který lidstvo při jeho vývoji doprovází. Z něj se patrně vyvynuly píšťaly. Nejprve píšťaly bez dírek (u nás a na Slovensku dosud existuje píšťala bez dírek zvaná "koncovka") a potom i píšťaly s dírkami.