Pár úvah o ekovesničkách a komunitách
Podle různých materiálů

Soběstačnost
Když se řekne soběstačnost, mnoho lidí zakroutí hlavou a v myšlenkách si představí „těžkou dřinu na poli“ či zdlouhavou a pracnou primitivní výrobu všemožných věcí potřebných pro život. Jenže musí být soběstačnost nutně taková? Co je to vůbec soběstačnost? Odpověď není ani zdaleka tak exotická, jak bychom si mysleli.

Soběstačnost je mimo jiné i to, když se rozhodnete sami si položit nové linoleum nebo koberec a ušetřit tak. Soběstačnost je když si doma stlučete z prkýnek jednoduchou poličku, místo toho, abyste si ji šli koupit. A soběstačnost je i to, když na podzim ze svých tří-čtyř jabloní na zahrádce sklidíte třeba 2 metráky jablek a máte na celou zimu vystaráno...

Určitě si řeknete, ano, tohle všechno je v pořádku. To je přece normální. Ale soběstačná komunita, to je něco jiného... Jenže uvědomme si, každá rodina je taková nejmenší komunita. A teď si představme, že by naše rodina byla mnohem větší. Nebo že bychom žili v jedné vesnici společně s rodinami našich sourozenců a každý by uměl něco, čím by mohl pomoci ostatním. Někdo opravit auto, někdo upéct pečivo, jiný něco ušít, jiný opravit boty atd., atd. A ejhle, takové rodinné společenství by náhle bylo ve velmi široké míře soběstačné. Ale možná byste si i pak řekli, že tohle je přece normální, kdežto taková komunita...

Asi si to dnes už nedáme do spojitosti, ale toto bylo mimo jiné i důvodem, proč bývalo dříve v rodinách hodně dětí. V rozvojových zemích je tomu tak dodnes. Nezpůsobuje to pouze nevzdělanost nebo nedostupnost antikoncepce. Důležitým faktorem je potřeba vytvořit právě takovou rodinnou komunitu, která bude do značné míry soběstačná, tj. lépe se uživí.

Avšak nadšenci, kteří se rozhodnou založit si ekovesničku, to nemají jednoduché. Pokud jde jen o jednu nebo dvě rodiny, pak sotva mohou pomýšlet na nějakou soběstačnost a nezávislost. Takové cíle dokáže realizovat pouze komunita o více členech. Čím více lidí se zapojí do společného díla, tím větší soběstačnosti může komunita dosáhnout. Ale pro jednu rodinu by mohla být snaha žít podle vzoru ekovesniček příliš těžkým oříškem a mohla by snadno skončit zklamáním.


„Obilí“ - malba na textilu

Komunita jako velká rodina
Možná, že vám předchozí příklad s velkou rodinnou komunitou přijde normální, ale nedovedete si představit, jak může někdo vytvořit společenství s úplně cizími lidmi. Máte pravdu, není to jednoduché a ne každý to chce dokázat. V rodině jsou vztahy dány příbuzenskými pouty. Všichni se tam známe, víme kdo je jaký, jsme k sobě obvykle otevřenější než k jiným lidem. Asi vás překvapí, že v pravé komunitě je to úplně stejné. Nečekejte žádné tajuplné vztahy. Pravá komunita je stejná jako velká rodina. Dokonce lze říci, že v pravé komunitě najdete mnohem „rodinnější“ vztahy, než v leckteré průměrné rodině. Proč? Protože členové komunity takovou velkou rodinu chtějí vytvářet. Což ale zdaleka neplatí o mnoha běžných rodinách okolo nás. Proto hledáte-li skutečně rodinné vztahy a nejste-li spokojeni s mezilidskými vztahy ve vašem okolí, pak by vás taková pravá komunita mohla velmi inspirovat.