Pomoc, zbavte mě mých věcí!
Zdroj: Hospodářské noviny (hn.ihned.cz 18. 6. 2004 00:00)
Chřtány nákupních hal po celém světě chrlí euforické postavy za navršenými vozíky. Někteří z těch lidí možná dojedou až do péče profesionálních "odvěcovačů".

V sobotu ráno si paní Milena vyndá z peněženky všechno kromě pětisetkorunové bankovky a v duchu se připraví na krásně strávený den. Jede do pražského obchodního centra na Černém Mostě. A tam vezme jedno podlaží po druhém. "Procházím se, vzpomínám, jak ještě před patnácti lety byly obchody šedivé a kdeco se muselo shánět pod pultem, a raduju se, co je teď všude zboží," svěřuje se paní Milena. "Všechno si prohlídnu, vezmu do ruky, vyzkouším, nespěchám, těším se ze světla kolem, z lidí, dám si tam oběd a za zbytek té pětistovky si něco koupím. Víc peněz si s sebou vzít nesmím, a hlavně žádnou kartu. Utratila bych všechno, co mám."

Odpoledne nastoupí do metra a vrací se domů. "Cestou myslím na to, jak příjemně jsem strávila den," libuje si paní Milena a myslí to smrtelně vážně. Svůj rituál opakuje sobotu co sobotu. Šťastná to žena.

Zdaleka ne každý má své nakupovací mánie takhle pod kontrolou. Podle údajů psychologů a psychiatrů přibývá lidí, kterým bezhlavé nakupování kazí kvalitu každodenního života. Někdy natolik, že sami nebo jejich nejbližší prosí odborníky, aby se je pokusili vyléčit. Z čeho? Z nakupování. Z hromadění věcí. A nejednou i z dělání dluhů, které mohou zruinovat celou rodinu.

"Často jsou nakoupené věci povšechně nepotřebné, zbytečné, málokdy použitelné. Představte si, že někdo nakoupí dvě stovky zubních past nebo osmdesát kilogramů mouky, aniž by měl v plánu něco s tím dělat." Psychiatr Oto Markovič z Centra pro psychiatrii v Hostivicích u Prahy vysvětluje, že nutkavé nakupování patří mezi obsedantně-kompulzívní poruchy, které se vyznačují neustále se vracejícími vtíravými myšlenkami na nakupování nových věcí, případně myšlenkami, že pokud člověk danou věc nekoupí, stane se nějaká katastrofa. Takový člověk podle něj nakupuje jen proto, aby zmírnil své napětí.

To jsou nejvypjatější případy, které končívají až v psychiatrově ordinaci. Přibývá ale i lidí, kteří neúnosně hromadí předměty a věci je začínají zavalovat a vymykat se jim z ruky.

"Hromadění věcí je vlastně atavistické jednání," tvrdí primář oddělení pro závislosti v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích Karel Nešpor. "Už pračlověk shromažďoval kosti, kožešiny a vhodné pazourky, aby měl zásoby na zimu. Je zvláštní, že dnešní problémy s přehnaným nakupováním a hromaděním věcí mají tendenci se zhoršovat v zimě."

Lovci a sběračky
Odborníci tvrdí, že i v přístupu k nakupování se liší muži od žen. Vysvětlují to dělbou práce mezi našimi prapředky. Muž, někdejší lovec, vyhlédnuté věci "skolí", dovleče je nejkratší cestou k pokladně a má při tom zvýšenou tepovou frekvenci jako při lovu. Tím však pro něj akce končí. Zatímco ženy, původně sběračky, nevzrušeně těkají obchodem a vybírají. Jsou ovšem schopné nakoupit toho obrovské množství.

Lidé soudí, že "chorobnými nakupovačkami" bývají častěji ženy. "Tato porucha patří mezi relativně nové, a tak nemáme k dispozici příliš přesné statistické údaje," tvrdí Oto Markovič. "Všeobecně se obsedantně-kompulzívní porucha vyskytuje u žen o něco častěji než u mužů, přibližně v poměru 1,5 ku 1. Protože svými příznaky patří chorobné nakupování mezi tyto poruchy, dá se předpokládat, že s jeho výskytem je to podobné."


Warning: xml_parse(): input conversion failed due to input error, bytes 0x88 0x20 0x70 0x6C in /data/web/virtuals/98041/virtual/www/subdom/wwwold/clanek.php on line 699

Warning: xml_parse(): input conversion failed due to input error, bytes 0x88 0x20 0x70 0x6C in /data/web/virtuals/98041/virtual/www/subdom/wwwold/clanek.php on line 699
Ženy nakupují hlavně hory kosmetiky a oblečení. Když ale přehnaně nakupuje muž, bývá to ve velkém: elektronika, auta, drahé sportovní vybavení, ba i domy. Zkrátka věci, které posilují jeho mužnou image.

"Pokud ty projevy nabudou bizarní podoby, pokud takový člověk v manické fázi poruchy nakoupí dva tisíce francouzských klíčů nebo nadělá dluhy, je načase obrátit se na psychiatra. Pomoci se mu jistě dostane," říká primář Karel Nešpor. "Za hromaděním věcí a přílišným soustředěním na ně ale může být jen pocit nejistoty. To bych a priori nepsychiatrizoval, neznejisťoval bych tyto lidi ještě víc tím, že je poženu do ordinace. Pokud si členové rodiny všimnou, že jeden z nich se začíná příliš upínat na věci, měli by se zamyslet nad systémem hodnot v rodině. Zvážit, jestli zdroje, z nichž ten člověk čerpá jistoty, jsou dost hluboké".

Oto Markovič už se ve své praxi setkal s pacienty, kteří trpěli chorobným nakupováním. "Většinou šlo o ženy, které přivedly rodinu téměř na mizinu. Ale abychom nekřivdili ženám, měl jsem i případ muže, který když už neměl peníze, tak zboží v obchodech kradl," vzpomíná psychiatr.

Bude hůř?
"S nástupem hypermarketů, slev, reklamy a různých poutavých strategií se bude chorobné nakupování a hromadění věcí určitě vyskytovat ve větší míře, než kdybychom neměli za co utrácet," soudí Oto Markovič.

Není divu, že tenhle problém tíží nejvíc Ameriku. Průměrný Američan je po celý život vystavován šílenému tlaku reklamy. "Když budete mít tyhle boty, jste gentleman. Když budete pít tuhle whisku, jste superman. Ale už vám zatají, že si ruinujete játra," zlobí se Karel Nešpor. "Člověk je přesvědčován, že hmotné předměty mu přinesou štěstí. Jenže brzy zjistí, že tyhle boty mu štěstí nepřinesly, a tak zkusí kožich. A hledá dál, a doufá, že konečně najde nějaký magický předmět jako klíč ke štěstí. Takový předmět ale na světě není."

Vábniček přibývá. Kreditní karty s možností "jít do minusu". Teleshopping. Nákupy po internetu. Permanentní aukce na adrese eBay. Auta na leasing. "Výhodné" úvěry, použitelné na kde co. My v postkomunistické Evropě máme proti tomu obzvlášť nízkou imunitu. Nemáme s tím zkrátka dost dlouhou zkušenost. A navíc jsme vyrostli v éře poloprázdných obchodů. Žádný div, že leckdo z nás teď ztrácí hlavu.

V USA má průměrný občan v peněžence devět kreditních karet. Jak rychle se vžily! Jak jsme vlastně žili bez nich? A přitom první kreditní karta spatřila světlo světa teprve v roce 1958, kdy Bank of America vydala první emisi karet obyvatelům kalifornského Fresna. S kartou se výdaje "přešvihnou" snáze než při platbě za hotové. Však také náprava těch, kdo propadli bezhlavému nakupování, začíná tím, že musí odevzdat karty a koupit si notýsek, kam si zapisují každou utracenou částku.

"Americký sen dnes stojí na naději, tvrdé práci - a hoře dluhů," píše se ve zprávě poradenské firmy Free Credit Report. "Jsme národ, který utrácí nad poměry. Jak jsme se dostali až sem?" ptá se profesor Tahira Hira z univerzity v Iowě a hned si odpovídá: "Když jste chorobný hráč, můžete si zakázat jezdit do Las Vegas. Ale když jste chorobný "sekač" dluhů, nemusíte dělat nic, svody přicházejí za vámi, hlavně v ekonomicky těžších dobách. Naše zacházení s penězi je významným výrazem toho, kým jsme uvnitř. Ukazuje, do jaké míry jsme ochotni přijmout realitu, a jak moc chceme být někým, kým nejsme."