Permakultura (?)
Zdroj: CEP - Církevní ekumenický plátek
Autorka: Jana Kalinová

Tento krátký článek stručně a výstižně popisuje co je to permakultura...

Hodně z vás si asi položí za tohle slovo otazník. Co to je permakultura? Je to nová kulturní vlna? Je to zase další objev isoterie? (Konkrétně na tohle se mě někdo ptal.) Taky jsem to ještě nedávno nevěděla. Myslím, že zatím málo lidí tuší, co se za tímhle slovem skrývá. Což je škoda. Permakultura je podle mého názoru obrovská šance. Šance, jak žít, uspokojovat všechny svoje potřeby a přitom neničit dál naše prostředí. Takhle nějak, neuměle a laicky, bych to slovo asi vysvětlila. Přesnou definici si můžete najít v encyklopedii (pokud tam bude).

Poprvé jsem o permakultuře slyšela na semináři Ekumenické akademie o trvale udržitelném rozvoji - nebo lépe o trvale udržitelném životě. S tímhle pojmem to taky dost souvisí. Budeme-li pokračovat v dosavadním způsobu života, velice rychle ten náš svět přivedeme do záhuby. To už dnes všichni dobře víme, i když mnozí před touhle pravdou zavírají oči. Co ale dělat, aby k tomu nedošlo? Jak změnit náš život, aby se na naší drahé planetě udržel? Můžeme zkusit permakulturu.

Nehodlám vám tady předložit vědeckou přednášku - nejsem odborník. Chtěla bych se s vámi jen podělit o nadšení, které se mě zmocnilo během jednoho odpoledne v Africe uprostřed buše. Několik nadšenců tam zhruba před osmi lety založilo malou “rajskou zahradu”, jak tomu sami říkají, k ní postupně přibyla farma, cihelna, projekt na stavbu úsporných, ekologických a k tomu hrozně krásných domků ... Byli jsme se podívat v centru permakultury, kde nejen žijí tímhle stylem, ale učí tak žít i každého, kdo o to projeví zájem - prostřednictvím přednáškových kursů, seminářů, praktického výcviku. A nemyslete si, jezdí se sem učit nejen lidé z Afriky, ale také z “vševědoucí” Evropy a USA.

Princip permakultury spočívá v hledání cest, jak uspokojit naše základní potřeby - jídlo, bydlení, oblékání a přitom přírodě spíš prospívat než ji ničit. Snaha skloubit všechny procesy do vzájemné symbiózy. Například naprojektovat si pořádně svou zahradu - zasadit vedle sebe rostliny, které si vzájemně prospívají. Po jejich sklizení vysázet takové, které dodají půdě to, co předchozí odebraly, aby se půda nevysilovala. Chovat zvířata, která nejen přinášejí užitek, ale zužitkují i co nejvíc odpadů z naší sklizně. Využívat např. přirozenou schopnost kuřat vyzobávat škodlivý hmyz a kypřit půdu - místo drahých a neekologických chemických prostředků. Poznávat, jak se dá co nejlépe využít přírodní bohatství. Chemii můžeme úplně vynechat - na každý problém se dá najít přírodní lék. Vynahradit přírodě vždycky to, co si z ní bereme.

Permakultura znamená především schopnost přemýšlet o všem, co děláme. Přemýšlet, jak to udělat nejjednodušeji, nejlevněji a zároveň nejšetrněji. Přemýšlet, jaké může mít naše počínání následky. Nemyslet jenom na nás, ale taky na všechny kolem, na všechno kolem a taky na ty, kdo přijdou po nás. Zamyslet se nad tím, co skutečně nezbytně potřebujeme a co všechno je zbytečné.

Je to těžké, ale jde to. Když odložíme jen část toho návalu zbytečností, které zaplňují náš život, ucítíme určitě obrovskou úlevu. Budeme mít najednou víc času. Víc času na sebe, na své blízké ... A třeba taky na to, abychom si vyhledali více informací o permakultuře.