Máme-li stromy po zasazení ořezávati?
Zdroj: časopis Česká flora, ročník 1893

Palčivá to otázka! Promrháno o tom hojně černi a inkoustu; zástupci různých method jsou o svém přesvědčeni, byť i opakem bylo, co druzí tvrdí. Zásada, nezkracovati výhony v prvním, nýbrž až v druhém či třetím roce, je novějšího původu; u starých bylo zvykem, brzo po zasázení z jara stromky seříznouti, což se až podnes mnoha zahradníky i milovníky praktikuje.

Přihlédneme k novější methodě. Tvrdí se, že neseříznuté výhony větší počet listů vyhánějí a tím větší dýchací způsobilosť vykazují, což rychlejší tvoření koření vzbuzuje a i sílení kmene vyvolává. Při přesazení nevyhnutelné porušení kořenů a tím přivoděný stav strnutí ve vegetaci má za následek přeměnu ok mladých výhonů v oka plodní, a to na úkor vývinu dřevních částek; toto stává se jak při vysokokmenech tak i při zákrscích.

Samozřejmo jest, že předčasný vývin dřeva plodního (květového) strom poškozuje. Sázíme-li stromy, chceme nejprve docíliti dřeva, chceme větve, abychom mohly vytvořiti korunu, při zákrscích pak tvar. Co stává se zůstane-li strom neseřezán? Obyčejně stává se tvarový strom beztvarým, což možno často pozorovati jak u zákrsků tak i u vysokokmenů.

Kdo zkouší - studuje! Za letošního panujícího sucha, které sázení nebylo tuze příhodné, vyzvednuto bylo několik stromů stejné jakosti a za stejných podmínek přesazeny, čásť jich seříznuta, čásť ne. Neseřezané vyhnaly hojnosť malých listů, silně seřezané vyhnaly letorosty s velikými listy, ne sice mnoho, ale silné. Jak vypadalo to se zakořeněním? V září bylo i k tomu přihlédnuto. Neseřezané stromky vytvořily na řezu kořenů kalus, o nových kořenech nebylo však ani potuchy, kdežto stromky seřezané na konci kořenů vytvořily veliký třapec vláknitých kořínků.

H. Petrák