Naklepávání srpu
3.7.2003

Když jsem byl malý, tak se mi vždycky líbilo, jak strejda na vesnici naklepával kosu. Vydávalo to takový příjemný zvonivý zvuk a strejda byl klidný, soustředěný, skoro bych dnes řekl, že při tom naklepávání meditoval. Už delší dobu jsem si velmi přál naučit se naklepávat kosu. Přání se mi splnilo. Náš soused mě vyslyšel a ukázal mi to. Pro začátek na srpu, protože kosa by trvala dlouho. Proto v tom srpu a kladivu rozhodně nehledejte žádnou symboliku s ničím.... :o)

Jako kluk jsem nejasně tušil, že naklepávání se dělá kvůli lepšímu naostření kosy. Pan soused mi nyní vysvětlil, že hospodáři naklepávali kosy a srpy především ze šetrnosti. Naklepáváním se vytvoří dlouhé tenké ostří, které se snadněji nabrousí, než tlusté ostří původní nové kosy. Naklepáváním se materiál "nažene" do ostří, takže se lépe využije. Stejné ostrosti by se dalo docílit i broušením, ale to by způsobilo velký úbytek materiálu a kosa by se brzy zničila.

Jak často naklepávat? Podle potřeby. Pokud má člověk kosu nebo srp jen na občasné pokosení trávy na zahradě, pak mu možná bude stačit naklepat jednou před sezónou a možná ještě jednou v půlce sezóny. Dřív ale, když se kosilo hodně, bylo potřeba naklepávat často. Hlavně při sklizni obilí, protože obilí prý kosy hodně tupilo. Proto měli mnozí hospodáři kovadlinku na kosu přidělanou třeba i na žebřiňáku a podle potřeby naklepali přímo na poli. Zvlášť když nechtíc sekli do něčeho tvrdšího.

Naklepaná kosa či srp se potom nabrousí ručním brouskem, namočeným ve vodě. Hospodáři za tím účelem dříve nosili za pasem pochvu na brousek. Byl to kornoutek buď z plechu nebo z kravského rohu a byla v něm voda, takže brousek bylo možno okamžitě použít.

*****

A ještě tu mám jeden dodatek k tomuto článku od Honzy Čápa (konference Mrtvá planeta - pandora.cz):

V tom článku chybí podstatná informace - že kovadlina/babka i kladivo musí být z velmi tvrdého kovu (dobrá kosa je sama hodně tvrdá a naklepávací náčiní musí být trvrdší). V praxi to znamená koupit speciální babku i kladivo na naklepávání kos (http://www.jad.cz/cz/02.html) nebo si nechat obojí zakalit u opravdu znalého kováře.

Velmi podrobně a fundovaně je problematika vysvětlena v publikaci

Pešička, J. : Práce s kosou a srpem, 43 stran, Vydal IVV (Institut Výchovy a Vzdělávání) při MZe v reoce 1994

kterou lze (spolu s mnoha dalšími zajímavými příručkami) objednat za pakatel na agronavigator.cz .

*****


Co k naklepávání potřebujeme:

Tak především potřebujeme nějaká kladívka. Dá se prý naklepávat i obyčejným kladívkem (to druhé od zhora), ale mnohem lépe to jde kladívkem speciálním (to první od shora). Má cca 5 mm širokou a cca 2,5 cm dlouhou rovnou klepací plochu, vůči ose kladívka mírně skloněnou (sklon se zvedá směrem k topůrku). Pan soused ho má ještě po svém dědečkovi, který byl mlynářem v Jeseníkách.


Dále potřebujeme kovadlinku. Není příliš vhodné použít běžnou rovnou kovářskou kovadlinu. A to z toho důvodu, že jak kosa, tak i srp mají zahnuté ostří a bylo by obtížné držet je tak, abychom ostří dobře naklepali. Nejlepší je kovadlinka kupolovitě vydutá, na níž se naklepává velmi pohodlně.


Zde na detailu ukazuje pan soused, jak na to. Naklepává se vždy malý kousek ostří, dle šířky kladiva a postupuje se od špičky ke konci. Kladivo musí dopadat rovnoběžně s ostřím a naklepává se pouze ostří, nikoli materiál za ním. Kdybychom klepali moc daleko od ostří, nahrnulo by se nám do ostří mnoho materiálu a vznikly by velké vlny v ostří.

A zde náš "mladej" demonstruje správný posed při naklepávání.