O různých druzích země, upotřebených v zahradnictví - 3. (závěr)
Napsal M. Fischer, majetník zahradnictví v Soběslavi.
Zdroj: časopis Česká flora, ročník 1, 1893

(druhá část)

Pařeništní zem.
Jest to vlastně zem kompostní, obsahující veliké množství setlelého hnoje koňského a někdy též setlelého listí, a to v tom případě, jestli se listí upotřebilo k založeni poloteplých pařenišť. Jest to zem velmi kyprá a lehká, barvy černé a bohatá na humus. Hodí se dobře k přimíchávání a k pěsto­vání letních květin v hrnkách. Daří se v ní reseda, vanilka, pelargonie, fiala, karafiát, coleus, petunie, balsamina, fuchsie a břečťan.

První pařeništní zem si připravíme, smícháme-li kompostní zem s polo-setlelým hnojem hovězím a koňským a směs poléváme hnojnicí a občas pře­hazujeme. Později rozmnožuje se pařeništní zem sama, neboť když na zimu zem vyvážíme, bereme zároveň s ní vrchní vrstvu hnoje, která jest hodně setlelá.

Setlelý koňský hnůj.
Vyvezený hnůj z pařenišť necháme dva roky na hromadě, aby setlel, za kterouž dobu ho nepřehazujeme, nýbrž pouze vytrháváme zmáhající se plevel, čímž povstane zem kyprá, lehká a ne příliš silná. Samotná slouží k pěstování resedy; obyčejně se přimíchává k jiným druhům země.

Setlelý hovězí hnůj.
Kravské lejno samo o sobě (tedy ne slamnatý hovězí hnůj) dáme na hromadu setlíti a občas přehodíme. Povstane zem z počátku mazlavá, která jest velice živná a která se přimíchává k jiným zemím.

Drnovka.
Drnovka jest zem, která povstala tlením drnu. Drn narýpáme na suchých, hlinitých lukách na půl rýče hluboko, svážíme na hromadu a klademe travou do spod. Hromadu necháme rok nanejvýš tři léta ležeti. Nejlépe účinkuje, je-li drn polosetlelý. Drnovka jest dle svého původu různá, a to písčitá, hlinitá, někdy jest to pouhá slatina a to v tom případě, byl-li narýpán drn na vlhkých lukách, kde roste ostřice. Dle toho, jaké obsahuje součástky, míchá se s různými látkami.

Pro pěstování květin jest velice důležitá, poněvadž jsouc sama o sobe dosti živná, přimíchává se slabším zemím, jako jsou vřesovka a borkovina, kterých lze samotných málo kdy upotřebiti.

Pro květiny, pěstované ve světnici, které vyžadují živnou zem, hodí se tato směs: 4 díly drnovky, 3 díly listovky, 3 díly setlelého hovězího hnoje, l díl písku a l díl tlučeného dřevěného uhlí. Pro jiné rostliny, jako oranže a myrty, vyžadující těžší zem, hodí se směs ze 6 dílů drnovky, 4 dílů setlelého hovězího hnoje a l dílu písku. Má-li býti tato směs o něco sypcí, přimícháme jí 2 díly listovky.

Vřesovka.
Vřesovka nalézá se v lesích s písčitou půdou, na níž roste vřes (Calluna vulgaris). Jest to směs humusu a písku, obyčejně barvy hnědé, lehká a vždy kyprá. Někteří vytrhávají vřes ze země a zem mezi kořínky vytřásají, pokládajíce ji za nejlepší. Takovéto vřesovky lze ihned upotřebiti a není dobře ji nechati dlouho ležeti a přehazovati. Jiní narýpují zem, kde roste vřes, jdouce asi 10 cm hluboko do zemí, navezou na hromadu a častěji přehazují, aby zvětrala, obávajíce se, že by čerstvá upotřebená ku pěstování květin v hrncích mohla dáti podnět ke skysnutí a hnilobě kořínků. Příliš stará vřesovka nemá valné ceny. Vřesovka, obsahující sama o sobě mnoho jemného písku, jest nejlepší a hodí se již bez přísady k pěstování erik. Naproti tomu písku prostá jest více podobná borkovině a nutno jí scházející písek přimísiti. Smísena s listovkou hodí se k pěstování novoholandských a kapských rostlin a pak vůbec dřevnatých rostlin s jemnými kořínky. Někteří zahradníci upotřebují jí vůbec k pěstování květin v hrncích, přimichajíce jí zem z pařeniště, písek a ještě jiné země, dle toho, jaké druhy květin mají sázeti.

Poněvadž jest velmi kyprá a rychle vysychá, nutno ji častěji a hojněji zalévati a to tím spíše, jelikož jednou vyschlá nesnadno přijímá vodu a rostliny v ní zaschlé se málo kdy řádně zotaví. Lze ji nahraditi lesní zemí, v které rostou jahody, borůvky a brusiny, poněvadž se od ní téměř ničím neliší, leč tím, že má vřesovka více písku.

Rašelina.
Rašelinná zem jest dvojí, a to borkovina a slatinná zem.

Borkovina se tvoří v rašelinových močálech na horách nebo ve vysoko ležících údolích. Rostlinstvo jest tam zcela jednotvárné, záležejíc z mechů, hlavně ze Sphagnum.

Kde se dobývají z rašeliny borky, jest k tomuto účelu vrchní zem k nepotřebě; tu obyčejně dělníci shodí do vybraného rašeliniště a ta jest právě pro zahradníky k potřebě, ale ne hned, nýbrž nechá se při nejmenším rok ležeti na hromadě, která se často přehazuje a před upotřebením přimíchá se jí hojně písku. Někteří zahradníci přimichují čerstvé borkovině kravské lejno a směs polévají prvým rokem hnojůvkou, pak ji druhým rokem pouze přehazují a teprve třetím hlavně ke kameliím upotřebují. Jiní prokládají borkovinu drny a pískem a hromadu občas přehazují. Borkovina mívá barvu hnědou, řidčeji černou, jest sypká, houbovitá, za sucha prašná a lehká.

Jak již nahoře řečeno, nejsou všechny druhy stejné dle původu. Některé jsou více zemité, jiné méně. Nalézáme některé druhy písčité, v nichž rostliny, libující si ve vřesovině, velmi dobře rostou, ba mnohdy ještě lépe nežli ve vřesovině.

V borkovině vysychají rostliny snadno (ačkoliv ne tak mnoho jako ve vřesovce), a tudíž nutno je silně zalévati; borkovina úplně suchá nesnadno vodu přijímá, nač buďme při zálivce pamětlivi. Venku děláme z ní záhony pro rhodndendrony, ponticke azalky, camelie atd.

Rašelina loučná vzniká v bařinách, které jsou napájeny vodou tvrdou, totiž buď vápenitou nebo takovou, která obsahuje mnoho zemitých součástek. Loučná rašeliniště bývají mnohdy upotřebena jako luka se špatnou travou, neboť na takových místech roste hlavně ostřice a ze stromů vrba a olše. Močálovitá tato zem nazývá se slatina. Usušená snadno se rozpadá na prach. Rostlinná hmota je v ní mnohem úplněji chemicky přeměněna nežli v borkovině.

Listovka.
Listovka skládá se hlavně ze setlelého listí. Na podzim spadlé listí na jaře shrabeme a dáme na hromadu, kterou v zimě a z jara několikráte přeházíme. Povstalé země lze upotřebiti již druhým rokem. Jí se vyrovná zem z lesních úpadů, povstalá tlením a trouchnivěním jehličí, jahodiní, listí a větviček. Ale s touto zemí buďme opatrní, aby nebyla z mokra. V tomto případě navezme ji na hromadu a nechme ji na vzduchu zvětrati. Též trouch z dutých stromů nebo smetí z dřevníku nahradí mnohdy listovku. Kde se topí borkami a dřívím, jest smetí pro zahradníka neocenitelné.

(konec)