Kalendář místního jedlíka

Ó, my se máme. žijeme si tu v naší civilizaci (resp. v její blahobytnější části, kam z nějakého důvodu patříme) jako pověstná "prasátka v žitě". A nebo jako v pohádce o dvanácti měsíčkách. Zajdeme si do obchodu a můžeme si koupit k jídlu téměř v každé roční době cokoliv. Jahody v zimě? Nic snažšího. Jsou sice dražší, protože jsou dovážené třeba až z Argentiny a leckdy nemají ani tu správnou "jahodovou" chuť, ale to mnohé z nás moc netrápí, protože tato civilizace je založená na předstírání a sebeklamu...

Rychle jsme si na to zvykli. Na tu úžasnou možnost jíst celoročně např. pomeranče, banány, rajčata, okurky a nebo hroznové víno. Z Chile, z Argentiny, z Afriky severní i jižní, ze španělských i finských skleníků - celý svět se setkává u nás na talíři. A v žaludku... A my si řekneme, že to je přece tak v pořádku. Vitamíny přece potřebujeme, že? A navíc si to přece zasloužíme. Vždyť každý den pořád jen pracujeme, abychom si to mohli dopřát....

A pak jdeme po ulici a nebo jedeme na výlet na kole a najednou okolo nás profrčí kamión ženoucí se od někud třeba ze Španělska kamsi jinam, třeba do Polska, s nákladem něčeho, co musí nutně dovést do čtvrtka, protože v pondělí už musí v Řecku nakládat zase něco jiného, co poveze do Německa a pak ho čeká náklad z Holandska, který poveze do Portugalska a za měsíc pojede do Turecka pro.... Ano, ten řidič kamionu také pořád tvrdě pracuje. I díky němu si můžeme pochutnávat na různých dobrotách ze všech konců světa. A tak kamiony křižují mořem silnic a dálnic a spálené nafty přibývá a přibývá. A tak je nutno těžit další ropu, převést ji z nalezišť do rafinérií, vydestilovat z ní všechny ty různé uhlovodíky, benzíny, naftu, až po asfalt...

Však to známe moc dobře všichni. Ale moc se nad tím nechceme zamýšlet. "Co bych se tím trápil, já to stejně nezměním," řekne si kde kdo a s chutí se zakousne do banánu z Equádoru... Jenže o to právě jde - kdyby se místo do banánu zakusoval raději do českého bio-jablka a nebo do hrušky z vlastní zahrádky, pak by byla reálná šance to všechno změnit. Protože množství kamionů, brázdících nekonečné silnice a dálnice, je přímo úměrné poptávce po tom, co převážejí....

A tak je potřeba chtít to změnit. Promyslet si, jestli opravdu všechny ty banány, pomeranče a všelijaké další tropické plody potřebujeme, jestli opravdu musíme jíst čerstvé hrozny na vánoce apod. Jistě, můžeme si odpovědět - ano, já to všechno musím mít. Proč ne, máme svobodu volby. Tedy zatím. Smutné je, že naše děti a potom jejich děti a děti jejich dětí už velmi pravděpodobně takovou svobodu volby mít nebudou. Neboť jim po sobě odkážeme vydrancovaný a špinavý svět. Říká se, že svoboda jednoho končí u svobody druhého. V tom případě bychom měli brát v potaz i svobodu našich dosud nenarozených potomků. Pak by naše rozhodování nutně muselo vypadat úplně jinak...

Pokud byste dospěli k názoru, že s tímto stavem, chcete něco dělat, pak tu pro vás mám jednu drobnost, která vám může usnadnit některé kroky. Hnutí Duha vydalo tzv. "kalendář místního jedlíka", v němž se dočtete, které zeleniny a ovoce lze mít v jednotlivých měsících z místních zdrojů a které se dají dlouhodoběji skladovat. Za přečtení a promyslení to rozhodně stojí...

Zde si můžete prohlédnout a stáhnout Kalendář místního jedlíka (PDF, cca 3 MB).